Cimbal Classic zahraje na zahajovacím ceremoniálu
Mistrovství světa v biatlonu v Novém Městě na Moravě.
Máme pro sportovce jednotlivých států porci oblíbených a známých melodií.
Zveme ke sledování ČT Sport ve středu 6. února ve 21.15,
která nabídne záznam z tohoto večera.
Sportovcům ZDAR
více na
Každý z nás hraje na jiný nástroj, poslouchá jinou muziku. Máme rozdílné kořeny, přátele, záliby, chutě, rozličnou životní filosofii a názory, prostě jiný úhel pohledu na věci kolem nás. Hudební terminologií by se dalo říct, že málokdy hrajeme unisono - a to je přitom velmi silný nejen umělecký prvek. Aby ale fungoval, musí být vyvážený harmonií, nápaditostí, vkusem a citem.
To, co nás muzikanty z kapely Cimbal Classic spojuje, je podobné lidské vyzařování, které je nadřazené všem našim přirozeným odlišnostem a různostem. Hledáme to, co nás sbližuje, a ne to, co nás od sebe vzdaluje. Máme slabost pro takové obyčejnosti, jakými jsou slušnost, úcta, přátelství, charakter, odpovědnost, láska, ale i vtip, nadhled, sebeironie, moudrost, umění chybovat a napravovat. Je toho spousta a je nás takových hodně.
Jednoduše řečeno - díváme se na svět tak, jak bychom ho rádi viděli. Díváme se srdcem a citem, který nám byl daný do vínku coby základní a výchozí informace proto, aby se naše životní kroky ubíraly tím nejsmysluplnějším směrem. Když už se nás šest putujících muzikantů potká na jednom místě a všichni cítíme, že na tom správném, máme z toho převelikou radost. Je to maják, který nám potvrzuje, že jdeme dobře a že v tom nejsme sami. Většinou si to vědomí necháváme pro sebe. Nejsme si jistí, protože nejsme dostatečně sebejistí a dohromady s jistotou víme, že toho moc nevíme.
Tentokrát se k tomu přiznáme. Zase jsme se totiž potkali na rozcestí a zjistili, že jdeme všichni stejným směrem a se stejným přesvědčením, aniž by nás zajímalo, zdali kráčíme doprava, nebo doleva. Ono se to ostatně někdy ani nedá poznat a bůhví, jestli to vůbec je podstatné. Pro nás bylo důležité, že nás oslovil jeden neobyčejně zajímavý starší pán – laskavý a noblesní. Mezi námi, ono mu teda nebylo úplně rozumět (tak trochu žbrblal), ale my jsme vycítili, že má srdce na pravém místě a že to s námi myslí dobře. To se prostě pozná. A taky se pozná, když Vám někdo chce ukázat něco, co má radši než sám sebe a na čem mu opravdu záleží. Tak jsme se rozhodli, že za ním půjdeme, že by mohl být dobrým, nezištným průvodcem. A že ne náhodou jdou za ním i lidé, kterých si vážíme a kteří jsou nám názorově, profesně i lidsky blízcí. Ten průvodce se jmenuje Karel Schwarzenberg.
Gentleman, muž, který šetří slovem, nikoliv činem. Zpívá pravda trochu falešně, ale zato rád. Má určitě i jiné podstatnější chyby a chybičky, ale ví o nich a nezastírá je. Prostě chlapík z dobré školy, kde se všechno dělá poctivě, čestně a upřímně, z té opravdu staré dobré školy, která nám něčím čistým učarovala v předválečných filmech - dnes už pro pamětníky. Vandroval nějaký čas po cizích zemích, což je pro orientaci a nadhled v nepřehledném, divokém domácím terénu velmi pozitivní a žádaná zkušenost. Těšíme se tedy, že cesta s ním bude dobrá, přívětivá a plná chytrého humoru a pochopení pro potřeby všech poutníků. Silných i slabých, chytrých i jinak chytrých. Není tou jedinou, která se nabízí, ale my, co spolu hrajeme a občas i chodíme, věříme, že pro nás bude tou správnou.
Cimbal Classic volí pana Karla Schwarzenberga.
Kateřina a Dalibor Štruncovi, Kateřina Kovaříková, Rasťo Kozoň, Marek Švestka, Martin Krajíček
Strana 34 z 47
