Dalibor Štrunc je jedním z nejžádanějších českých cimbalistů ale působí také jako hudební skladatel, textař, zpěvák a pedagog. Svou koncertní činnost kombinuje s pestrou studiovou prací a výukou hlavního oboru cimbál na brněnské konzervatoři.
Narodil se 13. 6. 1966 ve Valašském Meziříčí. Vyrůstal na Valašsku, v Rožnově pod Radhoštěm v muzikantském prostředí (otec Jaromír je dlouholetý primáš folklorního souboru Radhošť a matka Jaroslava je členkou ženského sboru Polajka). Základy cimbálové hry získal od prof. J. Liebermannové a už v deseti letech hrával na cimbál s muzikou souboru Radhošť. Po studiu na brněnské konzervatoři u prof. M. Vlasákové (absolutorium v roce 1986), kdy také externě spolupracoval s různými amatérskými a profesionálními soubory (Kašava, MCM, BROLN, OSB aj.) se v roce 1988 stává sólistou Československého státního souboru písní a tanců, později Českého uměleckého souboru. Během svého pražského angažmá (1988-92) se věnuje nejen interpretaci lidové, ale i vážné hudby (symfonický orchestr FOK, Pražští madrigalisté) a též pravidelně nahrává filmovou a televizní hudbu s Filmovým symfonickým orchestrem.(Fisyo) Nahrávání této hudby se věnuje během celé své umělecké praxe a jeho cimbál zní v několika desítkám zahraničních i českých filmů a inscenací (mezi autory nahrávané filmové televizní hudby patří např. Maurice Jarre, Jean Michel Jarre, Alexandre Desplat, Jiří Bulis, Jiří Celba, Milan Kymlička, Petr Ulrych, Zdenek Merta, ORM, Tomáš Kympl aj.)
S orchestrem FISYO a se známou francouzskou šansoniérkou Veronique Sanson vystupoval v letech 1989-91 v zahraničí. V roce 1992 přechází do Brna na místo prvního cimbalisty Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů, odkud po restrukturalizaci Českého rozhlasu přechází do svobodného povolání. V něm kombinuje - kromě průběžných jednorázových hostování či natáčení - angažmá v několika souborech současně: v Javorech Hany a Petra Ulrychových, BROLNu a Cimbal Classicu. Posledně jmenovaná skupina s mezižánrovým zaměřením (ovlivněna folkem, folklorem, vážnou hudbou) je i jeho profilovým souborem, v němž se uplatňuje nejen jako výrazný interpret, ale i většinový autor. Vedle čtyř autorských, písničkově zaměřených alb (Čichám člověčinu - 1996, Vrávorám - 1999, Bylo a není - 2004, Malý kousek nad zemí -2009) vytvořil i pět tematických projektů - záznam valašských koled se sborem Polajka (Vánoce v Rožnově - 1996), velikonočně orientovaný výběr písní (Jaro - 1998), netradičně pojaté album málo známých českých lidových písní (Blízká krajina - 2007) ale i záznam divadelních písní z představení Gazdina Roba (2007) a vánoční Betlém (2010). V letech 2002-2006 Dalibor Štrunc připravoval a uváděl pro ČR 2 Praha pořad Samomluvy s hudbou. Zajímavým interpretačním počinem bylo vedle spolupráce s řadou špičkových těles (mj. Fisyo, Pražští madrigalisté, Symfonický orchestr FOK, Südwestdeutche Philharmonie Konstanz, Staats Operette Dresden, Filharmonie Brno) album Prameny (2000), představující cimbál v netradičních sólových polohách. Společně s Javory se hráčsky podílel na několika inscenacích Městského divadla v Brně. (Radůz a Mahulena, Koločava, Máj, Markéta Lazarová). V tomto divadle se také setkal s režisérem Petrem Kracikem, s nímž spolupracoval jako autor a aranžér scénické hudby k muzikálové baladě Cikáni jdou do nebe (2006), dále pak Gazdina roba (2007), Ať žije královna (2007) v Divadle pod Palmovkou a Jitřní paní (2008) ve Východočeském divadle Pardubice. V roce 2009 vytvořil hudbu k úspěšnému vánočnímu představení režiséra Zbyňka Srby Betlém v Městském divadle v Brně a tam také v roce 2011 vytváří hudbu k divadelní adaptaci románu Umberta Eca Jméno růže. V brněnském divadle Radost hraje v představení Malované na skle.
 Píše také hudbu k televizním dokumentům, rozhlasové znělky apod.
Jako interpret je výrazným a osobitým představitelem moravské cimbálové tradice, na první poslech se odlišující od dalších středo- a východoevropských cimbalistů. Jeho prokázaná hráčská zdatnost inspirovala i několik současných skladatelů vážné hudby, kteří mu věnovali některá svá díla (Zdeněk Lukáš, Bohuslav Řehoř, Martin Jakubíček, Miloš Štědroň, Radek Zapletal aj.)
 Kromě interpretačních aktivit se v poslední době věnuje i práci producentské a vydavatelské, kde jeho zájem směřuje do oblasti nekomerční, především vážné hudby.
 Fagoti Brunenses: Česká hudba(Bárny v.o.s., 1999 - reedice Cimbal Classic 2007), Martin Opršál: Reverberations(Bárny v.o.s., 1999),Třeboňští pištci: Aj, růže rozvila se (Bárny v.o.s., 1999), Koločava (Universal Music, 2002); Mini Max Band: Flying town (Cimbal Classic, 2007), Harafica (Cimbal Classic, 2010), Careta (Cimbal Classic, 2010) a všech titulů skupiny Cimbal Classic.
 Na brněnské konzervatoři vyučuje od roku 2000 a jeho absolventy jsou cimbalisté Jiří Gužík, Michaela Lipárová, Petr Gablas a Zdeňka Plachá.
Dílo hudební:
 Scénická hudba
 Cikáni jdou do nebe (muzikálová balada, Jevgenij Doga, Emil Loteanu), 2006, Brno; 
 Ať žije královna (činohra, Robert Bolt, překlad Kateřina Hilská), 2007, Praha;
 Gazdina roba (drama, Gabriela Preissová), 2007, Brno; 
 Jitřní paní (činohra, Alejandro Casona, překlad: Marie Jungmannová), 2008, Pardubice;  
 Betlém (pastorála, Václav Cejpek, Zbyněk Srba, Jan Šotkovský), 2009, Brno; 
 Jméno růže (činohra, Umberto Eco, překlad: Václav Cejpek, Monika Kučerová) 2011, Brno.
Diskografie:
 Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů
 Pastýřové, vstávejte! (Elán Mebara, 1992); 
 Nedaleko města Brna (Český rozhlas Brno, 1993); 
 Vánoční Gloria (Supraphon, 1993); 
 Z růže kvítek vykvet nám (Musica, 1993); 
 Hrají sólisté BROLN (Český rozhlas Brno, 1994); 
 Česká a moravská nářečí (Český rozhlas Brno, 1996); 
 Morava krásná zem (Český rozhlas Brno, 1996); 
 Primáši Broln a jejich hity (Český rozhlas Brno, 1997); 
 Mariánské písně (Rezonance, 1998); 
 Štědrého dne o půlnoci (AVM Music, 1998); 
 Zvoňte zvony (Rezonance, 1999); 
 Lepší je vínečko nežli voda (AVM Music, 2000); 
 Naslouchání  (AVM Music, 2000); 
 Teče voda teče  (AVM Music, 2003).
Cimbal Classic
 Čichám člověčinu (Bárny, 1996); 
 Prázdniny v Telči (JI-HO Music, 1996); 
 Prázdniny v Telči (JI-HO Music, 1997); 
 Prázdniny v Telči (JI-HO Music, 1998); 
 Vánoce v Rožnově (Bárny, 1996, reedice Cimbal Classic, 2007); 
 Jaro (Bárny, 1998, reedice Cimbal Classic, 2011); 
 Vrávorám (Bárny, 1999, reedice Cimbal Classic, 2007); 
 Prameny (Gnosis, 2000, reedice Cimbal Classic, 2008);
 Bylo a není (Indies Records, 2004);
 Blízká krajina (Cimbal Classic, 2006); 
 Gazdina roba (Cimbal Classic, 2007); 
 Malý kousek nad zemí (Cimbal Classic, 2009); 
 Betlém (Cimbal Classic, 2010).
Hana a Petr Ulrychovi
 Bílá místa  (CD, MC, Venkow Records, 1993);
 To nejlepší s Javory (CD, MC Venkow Records, 1994); 
 O Naději (CD, MC, Venkow Records, 1997); 
 Zpívání (CD, MC, HNP, 1998); 
 Best of ze starých LP (CD, Venkow / Polygram, 1998); 
 Malé zrnko písku (Venkow Records, 1999);
 Master serie (Venkow Records, 2000); 
 Koločava (Universal Music, 2002); 
 Šumaři (Venkow Records, 2003); 
 Písně (Brothers Record, 2004); 
 Stromy, voda, tráva (Universal Music, 2006); 
 Čtyřicet nej (Universal Music, 2007);
 Hana Ulrychová - (nejen) tichý hlas (Supraphon 2007); 
 Advent (Happy trails, 2011).
Ostatní
 Hana Zagorová: Dnes nejsem doma (Supraphon, 1989); 
 Marta Kubišová a bratři Ebenové: Adventní písně a koledy (Supraphon, 1990); 
 Veronique Sanson: Symphonique Sanson (WEA, 1990); 
 Jiří Hošek a SOČR: Jewish Music. (Bohemia Music, 1993); 
 Bokomara: Všehochuť (JI-HO Music, 1995); 
 Luboš Malina: All you can eat/Naper se a pukni  (Venkow Records, 1995); 
 Samson a jeho Parta: Balónek. (Lenkow Records, 1995); 
 Teagrass: Cestou na východ  (G-Music, 1995); 
 Činna: Činna (Block point, 1997); 
 Slávek Janoušek: Tancuj a zpívej. (Venkow, 1997); 
 Luboš Malina: Piece of cake/Zákusek  (Venkow Records, 1998); 
 Petr Ulrych, Stanislav Moša: Radůz a Mahulena (Popron, 1998); 
 Irén Lovász & Teagrass: Wide is the Danube (CCn´C Records, 2000); 
 Luboš Malina: After party (Good Day, 2004); 
 Miloš Štědroň: Hudba s kytarou (Pivox, 2004); 
 Tomáš Kočko: Poplór (Indies records, 2006); 
 Markéta Lazarová (Městské divadlo Brno, 2007); 
 Slávek Janoušek: Dušičky (Jan, 2011).
Literatura:
 http://www.cimbalclassic.net/kdo-je-kdo/dalibor-strunc
 http://www.javory.cz/javory-clenove/dalibor-strunc-4/ 
 http://www.konzervatorbrno.eu/index.php?id=u-2
Klára Šmahelová


 
                                        