Prameny

Cimbál, jak jej známe dnes, je nejvyspělejší formou mnohostrunných bezhmatníkových citer a v Evropě existuje, v různých formách, už nejméně 1000 let. Za předchůdce jeho současné podoby jsou považovány nástroje staré Persie, santur a quanun. V různých dobách a v různých oblastech nabývaly rozličně se vyvíjející podoby starých drnkacích psalterií (řec. psallein, drnkati) různých podob a jmen: hackbrett (v německy mluvících oblastech), dulcimer (v anglické jazykové oblasti, odvozeno od lat. dulce melos, sladká píseň), cymbalum. Posledně jmenovaný latinský termín dal základ názvům nástrojů ve středoevropské oblasti - český a slovenský cimbál, maďarský cimbalom,
rumunský tsambal, ke kterým patří i profilový nástroj naší nahrávky.
V Čechách a na Moravě se cimbál v lidové hudbě používal již před staletími. V muzeích a sbírkách českých a okolních zemí se nachází kolem 200 těchto nástrojů z období od 17. do 19. století. Cimbál jako součást živé hudby vymizel nejdříve v Čechách a ke sklonku 19. století se už velmi zřídka vyskytoval i na Moravě (Valašsko). V průběhu první polovice 20. století se na Moravu dostaly větší nástroje maďarské výroby (od
výrobce českého původu, J. V. Schundy v Budapešti) a první majitelé (Joža Orság-Vranecký, Antoš Frolka) se stali i hráčskými vzory pro své následovníky. Po roce 1945 došlo postupně k významnému rozmachu folklorismu a tím i k využití cimbálu ve vznikajících kapelách. Nebyl to však původní malý přenosný cimbál, ale velký "uherský" nástroj s pedálem. Dokonce se u nás ve firmě Lídl započalo i s jeho výrobou (Primas). Cimbálové hře se začalo vyučovat nejen na úrovni základního uměleckého školství, ale i na konzervatoři. Objevila se celá řada transkripcí pro cimbál a někteří skladatelé přispěli i původními díly. K podobnému rozmachu docházelo i v dalších zemích, zvláště pak v Maďarsku a Rumunsku. Právě virtuózní cimbalisté z těchto zemí měli nemalý vliv na moravské hráče. Na jedné straně to přispívalo k rozvoji techniky, dovednosti a harmonického myšlení, na druhé straně se tím někdy stíral a stírá svéráz moravské lidové hudby. Přesto všechno se na Moravě vytvořila silná vlastní tradice cimbálové hry, o čemž svědčí desítky vynikajících cimbalistů působících jak na školách, tak v terénu. Drtivá většina z nich působí ovšem ve folklorním prostředí a odsud vyplývá i jejich úloha na případných nahrávkách. V poslední době, kdy se svět propojuje v podobě world music, jsme však u nás postrádali projekt, který by cimbál emancipoval jako sólový nástroj a postavil jej nad jednotlivé žánry. CD Dalibora Štrunce, založené na jeho dlouhodobém všestranném působení jako interpreta i autora, by takovým projektem mohlo být.

The cimbalom, as it is known today, is the most developed form of multi-string fretless cittern. It has existed in various forms in Europe for at least one thousand years. Looking for the predecessor of its contemporary form, we must consider two instruments from ancient Persia: the santur and the quanun. Throughout different periods and regions they developed various forms of the ancient strummer psaltery (from the Greek psallein, to strum) of different shapes and names, such as the hackbrett (in German speaking countries), dulcimer (in English speaking countries; it comes from the Latin dulce melos, sweet song), and the cymbalum. This Latin term became the basis for the naming of these instruments in the middle European region: the Czech and Slovak cimbál, the Hungarian cimbalom, and the Romanian tsambal. The cimbalom is the feature instrument of this recording.
The cimbalom was used in Bohemia and Moravia in folk music centuries ago. There are about two hundred various cimbaloms in the collections of the Czech and neighbouring countries museums. They date from the 17th to the 19th centuries. At the end of the 19th century, the cimbalom was very rarely used in Moravia (Valachia), and as a part of live music had stopped being used even before that in Bohemia. Throughout the first half of the 20th century, some larger instruments arrived to Moravia from Hungary. Their maker was J. V. Schunda, from Budapest, but of Czech origin. The first cimbalom owners, such as Joža Orság-Vranecký and Antoš Frolka, became the musical role models for their followers. After 1945 a significant spread of folklorism was evident, and thus the increasing use of the cimbalom in newly established ensembles. The instrument was not an original small portable cimbalom, but a large, Hungarian one, equipped with
a pedal. The Lídl musical instrument company even produced cimbaloms called Primas.
The playing of the cimbalom was taught not only at basic schools of arts, but at conservatories as well. Many transcriptions were available for the cimbalom, and some composers created new compositions for this instrument. Similar development could be seen in other countries as well, mainly in Hungary and Romania. The excellent musicians of these countries greatly influenced the Moravian players. On the one hand, this contributed to the development of technique, skill and ideas about harmony, but on the other, typical Moravian folk music features were sometimes wiped out. In spite of all this, a strong and unique cimbalom tradition developed in Moravia, which can be proven by the dozens of excellent cimbalom players who work both at schools and in the field. A great majority of them are active in the folklore environment which is
evident in their role in recordings. Recently, since the globe has become connected in world music, there has been a lack of special projects that would feature the cimbalom as a solo instrument, emancipate it and place it above musical genres. The recording of Dalibor Štrunc, who has been known for a long time as a performer and composer of cimbalom music, strives to embody such a project.

Dalibor Štrunc se narodil 13. 6. 1966 ve Valašském Meziříčí. Vyrůstal na Valašsku, v Rožnově pod Radhoštěm v muzikantském prostředí (otec je dlouholetý primáš folklorního souboru Radhošť a matka je členkou ženského sboru Polajka). Základy cimbálové hry získal od prof. J. Liebermannové a už v deseti letech hrával na cimbál s muzikou souboru Radhošť. Po studiu na brněnské konzervatoři u prof. M. Vlasákové (absolutorium v roce 1986), kdy také externě spolupracoval s různými amatérskými a profesionálními soubory (Kašava, MCM, BROLN, OSB aj.) se v roce 1988 stává sólistou Československého státního souboru písní a tanců, později Českého uměleckého souboru. Během svého pražského angažmá (1988 - 92) se věnuje nejen interpretaci lidové, ale i vážné hudby (symfonický orchestr FOK, Pražští madrigalisté) a též pravidelně nahrává filmovou
a televizní hudbu (FISYO). S orchestrem FISYO a se známou francouzskou šansoniérkou Veronique Sanson vystupoval v letech 1989 - 91 v zahraničí. V roce 1992 přechází do Brna na místo prvního cimbalisty Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů, odkud po restrukturalizaci Českého rozhlasu přechází do svobodného povolání. V něm kombinuje - kromě průběžných jednorázových hostování či natáčení - angažmá v několika souborech současně : v Javorech Hany a Petra Ulrychových, BROLNu a Cimbal Classicu. Posledně jmenovaná skupina s mezižánrovým zaměřením (ovlivněna folkem, folklorem, vážnou hudbou) je i jeho profilovým souborem, v němž se uplatňuje nejen jako výrazný interpret, ale i většinový autor. Vedle dvou autorských, písničkově zaměřených alb (Čichám člověčinu - 1996, Vrávorám - 1999) vznikly i dva zajímavé tématické projekty - záznam valašských koled se sborem Polajka (Vánoce v Rožnově - 1996) a dále velikonočně orientovaný výběr písní (Jaro - 1998).
Jako interpret je výrazným a osobitým představitelem moravské cimbálové tradice, na první poslech se odlišující od dalších středo- a východoevropských cimbalistů. Jeho prokázaná hráčská zdatnost inspirovala i několik současných skladatelů vážné hudby, aby mu věnovali některá svá díla (Zdeněk Lukáš, Bohuslav Řehoř, Martin Jakubíček aj.) Kromě interpretačních aktivit se v poslední době věnuje i práci producentské a vydavatelské, kde jeho zájem směřuje do oblasti nekomerční, především vážné hudby. - Od
poloviny roku 2000 působí též pedagogicky na brněnské konzervatoři.

Dalibor Štrunc was born in Valašské Meziříčí, Czech Republic, on June 13, 1966. He grew up in Valachia, in Rožnov pod Radhoštěm, in a musical family: his father is a long-standing primáš of the Radhošť folkore ensemble; his mother is a member of the female folk choir Polajka. Štrunc learned the basics of cimbalom play from professor Liebermannová and played the cimbalom with the Radhošť ensemble from the age of ten. He studied at the conservatory in Brno with professor Vlasáková and graduated in 1986. During his studies, he worked part-time with several folklore ensembles (including Kašava, MCM, BROLN, and OSB). In 1988 he became the soloist of the Czechoslovak State Song and Dance Ensemble in Prague, later on the Czech Artistic Ensemble. During his Prague years (1988 - 1992), Štrunc performed not only folk music, but also classical music (the FOK symphony orchestra, the Prague Madrigalists), and recorded for TV and movies (FISYO). In 1989 - 1991 he worked abroad: with FISYO he accompanied French singer Veronique Sanson. In 1992 he returned to Brno to join BROLN (Brno Radio Orchestra of the Folk Instruments) in the position of first cimbalom player. With the changes in radio, Štrunc became a full-time free-lance musician. Apart from studio work, he has been working regularly with several bands: Javory of Hana and Petr Ulrychovi, BROLN, and Cimbal Classic. Cimbal Classic is his own group where Štrunc is a performer and composer of most of the music. The band is positioned above genres and is influenced by folk, modern folk and classical music. Their discography includes two original albums which are focused on original songs (1999, Vrávorám, and 1996, Čichám člověčinu) and two special projects (1998, Springtime - an Easter album, and 1996, Christmas in Rožnov - Valachian carols with the Polajka choir).
As a performer Dalibor Štrunc is an outstanding representative of Moravian cimbalom tradition, different from other middle European and East European cimbalom players. Because he is widely known for his performing skills, several contemporary composers have created compositions for him (Zdeněk Lukáš, Bohuslav Řehoř, Martin Jakubíček, and others). Štrunc is also involved in producing and publishing activities, where he focuses on non-commercial efforts, mainly in classical music. Since mid 2000, he has been an instructor at the Brno conservatory.

Hudba je jedna velká řeka, jejímž povodím je celý svět, at už uvažujeme onen fyzický či ten duchovní. V mohutném proudu se spojují říčky a potůčky pramenící v nejrůznějších místech na zemi a v nejrůznějších koutech duše. Kde jednoho vede promyšlenost, tam jiného spontánnost, aby se nakonec potkali na dolním toku a dali základ proudu s vetší hloubkou a energií. Dorazí-li tam ovšem a nevyschnou po cestě. Nebo: Jednoho živí zpočátku pramen východní, druhého zas západní, aby se o kus dál mohli spojit nad světovými stranami.

Music is like a big river whose basin is the whole world, whether we consider the physical or the spiritual one. Rivulets and creeks which spring out in the most diverse places of the world and the most varied parts of the soul merge into one big stream. Where one is led by pondering, the other is guided by spontaneity, and finally they meet down the river and give basis for a deeper and more energetic stream, provided they arrive there and do not dry up along the way. Also, at the beginning one could be fed by an eastern influence, and another by a western one, in order to join later.

Prameny. Hudba Dalibora Štrunce a jeho přátel jich má několik, čerpajíc z vážné hudby stejně jako moravské ci irské lidové a dalších zřídel. Ty všechny se spojily v nový, samostatný proud, jemuž nyní pojďme naslouchat. Jako motto nám mohou posloužit verše Františka Hrubína:

Použité verše pocházejí ze sbírky Františka Hrubína Můj zpěv, Praha 1956.

Sources - there are many sources in the music of Dalibor Štrunc and his friends. They have drawn from classical music, Moravian and Irish folk music, and other sources. These all have merged into a new, independent stream. You are invited to listen to it now. As a motto, the musicians have chosen a verse by Czech poet František Hrubín:

Before a river can roar
A lonely source has to sing
Before a tree can sing
Its leaves are whispering

František Hrubín. My Singing. Prague, 1956

V našem anglickém překladu používáme pro cimbál jednotně název cimbalom (lze použít i cymbalom), který je součástí současné anglické slovní zásoby a je uveden ve standardním díle Webster's Encyclopedic Unabridged Dictionary of the English Language (New York 1989) a má tento výklad - "a complex zither of Hungary", což odpovídá skutečnosti. Anglický název dulcimer ("a trapezoidal zither with metal strings that are struck with light hammers") se - přes podobnou definici - týká nástrojů vyvinuvším se a používaným v Anglii a nověji v USA. Používáme také název cimbalom band pro cimbálovou muziku, a nikoli dulcimer band.

Hosté / Guest musicians:
Kateřina Štruncová, Jiří Jakubec, Matěj Kolář, Luboš Malina, Zdeněk Nádeníček, Stanislav Palúch, Jiří Plocek, Petr Vavřík, Petr Surý, Michal Zpěvák

Natočeno v / Recorded in Studio BM (únor až červen 2000 / February - June 2000)
Natočil a smíchal / Engineered and mixed by Miloš Makovský (1-11), Milan Vidlák (12)
Pre-mastering: Miloš Makovský
Návrh obalu / Cover design: Pavel Brabec
Foto / Photo by Pavel Brabec
Průvodní texty / Liner notes: Jiří Plocek
Anglický překlad / Translated by Irena Přibylová
Produkce / Produced by Dalibor Štrunc a Jiří Plocek

Poděkování si zaslouží: Jiří Pavelka, ladič a Bárny v.o.s. za poskytnutí nahrávky "Živá voda" z CD "Jaro" (1998), Vladimír Holiš (firma HOLAK) za nástrojový servis / We would like to thank the tuner, Jiří Pavelka,
and Bárny v.o.s. for providing us with the "Living Water" recording, Vladimír Holiš (firm Holak)

Luboš Malina vystupuje se svolením společnosti Venkow Records, a. s. / appears courtesy of Venkow Records, a. s.

Kontakt: Dalibor Štrunc, Heydukova 14, 628 00 Brno, e-mail: cimbal@seven.cz