O tajemství

Dalibor Štrunc / Dalibor Štrunc

Za každé tajemství
co strhneme mu plášť
všem nám něco seberou
i když zaplatíme zvlášť
snad nám to stálo za to
klid ztratit na duši
jablko okusit vědět a netušit
a každé poznání hned tesat do kamene
pochyby ztrácí
kdo rukou chce se dotknout nebe
vždyť touha má svůj čas
a co bolí to sílí
stejně tak tajemné
se svléká v pravou chvíli

I každá skála ve svém nitru cosi tají
žádná není hladká i ony vrásky mají
pak jednou za tisíc let otevřou své oči
a jejich rudé slzy
chladný kámen smočí
možná že kdysi byly otevřenou ranou
podle těch oblázků
co ze štěrbin jim kanou
a kutálí se po svahu až do polí
tu strhnou radost tam smutek odrolí

A mlčí o tom kdo skále pustil žilou
jen v jedné komnatě byl
a neprohledal jinou
nepoznal tajemství
co ve svém srdci skrývá
i z malé jiskry ve tmách
silný plamen bývá
a tak to na tom světě
po staletí chodí
že každé odhalené
nové tajné rodí
snad nám to stálo za to
klid ztratit na duši
jablko okusit vědět a netušit