Chtěla bych

Dalibor Štrunc / Radek Balaš

Chtěla bych dům
z bílého peří,
měkounkou postel
oblak, ne dým.
Chtěla bych světlo
i když se zšeří
chtěla bych lásku,
ne její stín.

Prachové peří vzduchem se snáší,
tichounce dopadá na mojí tvář.
Bělostní andělé touhy mé zháší,
plaší mou smrt, jsem peruť jsem snář.

Zkouším snít, jak snít se jen dá,
z drobounkých perel si skládám svůj rým,
Zkouší snít, jak zvonky když
dydadudadydam noc se už chýlí a s ní i můj splín.

Chtěla bych pokoj
s hnízdy všech ptáků
s tlukotem křídel
v ozvěnách stěn.
Chtěla bych kytici
červených máků
chtěla bych třešeň,
chtěla bych sen.

Chtěla bych zářit,
jak souhvězdí Panny
s Blížencem zpívat
a s Vodnářem pít.
Chtěla bych zlatý šperk,
co nosí dámy,
ruce mám prázdný,
tak zkouším jen snít.