Obraz, který zbyl

Dalibor Štrunc / Vatjo Rakovski
(z bulharštiny přeložil Oldřich Vyhlídal, upravil J. Prudil)

Vyšel jsem z lesa sám a bezděky
poslední třpytky dne jsem sbíral do svých dlaní
V duši mé ozvěnou zněl holub divoký
když jsem sestupoval k stínům usínání

Sešel jsem z kopců zářících a vstoupil do řeky
nesli mě koně bělohříví tam kde podvečer už plál
Na nízkém břehu protějším jsem viděl stopy v písku
nikdo mě ale na něm nečekal
nikdo mě ale na něm nečeká

Možná že přede mnou tu přešli jiní básníci
možná ty nejkrásnější obrazy vzali si na sítnici
pro mne však zbyl tu obraz k němuž byli neteční
|: nikým nevnímaný západ sluneční :|

Sešel jsem z kopců zářících a vstoupil do řeky
nesli mě koně bělohříví tam kde podvečer už plál
sluneční západ zkalený pitkami hněvivými
všemi zapomenutý a spadlý do šera
o holi červené se tiše belhající
o holi červené do krčmy večera

Možná že přede mnou tu přešli...