Za branou dnů

Dalibor Štrunc
Za branou dnů
pod víčky na očích
cestičky znám
kam nikdo nevkročí
ty vedou do země která nebolí
dostat se tam vůbec nic nestojí
jízdenku mám pod hlavou v pokoji
s ní čekám až rozum půjde spát

Rozum je zakázaná věc která se nenosí
v zemi kde se neděkuje kde se neprosí
kde není místo pro lidi
co v modré žlutou nevidí
a slepým housle
oslům štěstí závidí

Chodívám sám tam ve snách
povídám loukám
v zemi co znám každého brouka
a žádný se mi v hlavě nevrtá

Jen vlnky tam mám
a s nima si zpívám
do čtyřech stran
všem kouzelným vílám
o přáních která nejdou na rozum
Rozum je ...

Poslouchám rád to ticho
v šepotu stromů
s ním zapomínám
na návrat domů
a v čase letím nekonečnem dál

Uletět všem a ztratit jízdenku zpátky
je ve snu můj sen
co trvá okamžik krátký
jak vločce kterou k sobě vábí zem

Tak snadno jen naděje umírá
když vrací se den
a oči mi otvírá
to rozum v hrsti nevydržel spát