Krajina želobudná

Dalibor Štrunc
Krajino, krajino, krajino,
co jsi tak neveselá,
když je mně věc možná tam býti,
kam jsem pomyslela.

Pomyslela jsem já sobě
do pole širého,
abych tam mohla spatřiti
synečka milýho.

Spatřila jsem tam jelínka,
on si bystře skáče,
vzpomněla jsem na synečka
mé srdéčko pláče.