Hudební doprovod pro inscenaci Gazdina roba pražského Divadla pod Palmovkou měl na starosti Dalibor Štrunc ze skupiny Cimbal Classic. Vybral a upravil moravské lidové písně, další lidové texty zhudebnil a vytvořil z nich zajímavou koláž pro sólisty divadla a sbor. Herce doprovází Cimbal Classic.

Kapelník Cimbal Classicu Dalibor Štrunc má rád folklór a umí s ním pracovat. To dokázal na několika albech své domovské skupiny (především Jaro, Vánoce v Rožnově a Blízká krajina) i na svém sólovém projektu Prameny. Nyní přijal nabídku pražského Divadla pod Palmovkou, aby vybral, upravil, případně složil folklórní a ohlasový repertoár pro představení Gazdina roba. Aniž bych znal přesné zadání od režiséra Petra Kracika, předpokládám, že bylo asi následující: Nesmí to být ryzí folklór z jedné konkrétní oblasti Moravy, avšak na druhou stranu nesmí se to skutečné tradiční hudbě příliš vzdalovat. Tedy žádná příliš odvážná world music, avšak ani ne snaha být přesný a puristický za každou cenu. Tomuto zadání Štruncova práce přesně odpovídá. Výsledek je vkusný, moravské lidové hudbě blízký, avšak na druhou stranu nezapře autorův rukopis a neodpustí si občasné experimentování.

Na rozdíl od řadových alb Cimbal Classicu v Gazdině robě nezpívají manželé Štruncovi, nýbrž herci Divadla pod Palmovkou. V řadě čísel jde o sbory (především ženské nebo smíšené), pouze v několika málo případech si můžeme poslechnout sólo. Zatímco Petr Štěpán dobře zvládá furiantskou polohu (zbojnická Hněvala sa moja máti) a působí dojmem sympatického (v dobrém slova smyslu) neškoleného zpěváka, představitelka hlavní role Jitka Čvančarová zpívá čistě, jistě a průzračně.

Hudební doprovod natočil Cimbal Classic s několika hosty. I když je Štruncův cimbál jedním z hlavním nástrojů alba (všimněte si, jak jemně doprovází Čvančarovou v Krajině želobudné), není jediným zaznamenání hodným instrumentem. Velmi pěkný je například souzvuk smyčců a hoboje v Uderila skala nebo flétnová předehra před syrově zazpívaným sborem Kde sme byly tam sme žaly. I když se na tomto album z Cimbal Classicu vlastně stává "pouze" doprovodná kapela hereckého souboru, Štruncův autorský i interpretační rukopis je stále zřetelný. Zřetelně jej slyšíme například v Ej lásko, kam si se ztratila nebo závěrečné Zapadaj slunéčko, kterou bych si dokázal představit i na některém řadovém albu Cimbal Classicu.

Mimochodem zatímco některé písně obstojí samy o sobě (Krajinu želobudnou kapela zařadila i na své album Blízká krajina), především kratší útvary (instrumentální či sborové) na sebe jednak navazují, jednak zřejmě tvoří neoddělitelnou součást inscenace. Právě proto nemůžeme Gazdinu robu považovat za další řadové CD Cimbal Classicu, avšak v diskografii kapely i ve sbírce každého příznivce kapely bude mít své pevné místo. Kvalita soundtracku se pozná podle toho, zda je album schopné přežít i bez filmové (či v tomto případě divadelní) předlohy. Písně z Gazdiny roby za samostatný poslech stojí - i s tím rizikem, že místy budete jen hádat, jak která píseň zapadala do kontextu inscenace.

Rok vydání: 2007
Vydavatel: Dalibor Štrunc
Žánr: moravské lidové písně
Celkový čas: 36:17