Hromádka štěstí

Dalibor Štrunc

Tak jsem do toho kurnik zase jednou šlápnul,
když jsem si krátil cestu na autobus
Já do toho běhu všechny síly napnul,
v rozletu zastavil mě na botě trus
Noha mi podklouzla marnost a smůla,
všechno se smálo a mně bylo do breku
Válím se v listí jako nějaká nula s propadlou
jízdenkou v zánovním obleku

Sedím na lavičce a popadám dech,
klacíkem čistím si na botě spáry
Čemu pak vděčím za tenhle ten pech nebo
komu mám děkovat za takové dary
Kdo a proč mě podrobil tak potupné zkoušce,
snad abych se zastavil, užil si přítomnost
Náhoda, boží mlýny v tajemné roušce,
nebo staré dluhy platím za minulost

Neděje, neděje nic se jen tak,
každý má to svoje nadělení
Za změnu sluší se poděkovat
a špatné zprávy se v dobré změní
Neděje, neděje nic se jen tak,
každý den nebývá posvícení
V životě všechno má smysl a řád a všechny
příběhy vysvětlení

To si pejsek v parku dřepl na rozcestí,
vykouzlil hromádku a zahrabal ji hlínou
Taková pozdravení lidem nosí štěstí,
když mu ji rozšlápnou, tak udělá si jinou
Netrápí se zbytečně tím, co bude zítra,
a vůbec už neřeší, jak to bylo vloni
Má jen jednu myšlenku, ta hlavička chytrá,
zastavit a potěšit pána, co se honí

Teď jak ten pes musím si to v hlavě srovnat,
že mi pravá bota voní po štěstí
Jako on se zaradovat z každičkého hovna
a z každého zastavení na rozcestí
Nechat plynout čas a taky sebe sama,
zavětřit a rozběhnout se bůh ví kam
Žádná cesta předem není pro nikoho daná,
ale kam vede své kroky, za to každý může si sám

Neděje, neděje nic se jen tak,
každý má to svoje nadělení …
Neděje, neděje nic se jen tak,
všechno má na světě hlavu a patu
Taky mohl nade mnou přeletět pták
a pozdravit mě tadá tatadádadá
Na kravatu
Všelijak