Čichám člověčinu

Dalibor Štrunc / Dalibor Štrunc
(Balík a Dalík)

Mám doma kritika, nálady hudební
pozorně sleduje každý můj tón,
uši má veliký, názory nevšední
při zvucích vysokých k vrčení sklon.
Poslouchá v poloze, kterou mu závidím,
ta šelma podšitá pod cimbál vlez.
Trému mám velikou i když ho nevidím,
možná, že kousne mě, je totiž pes.

A já mu rozumím co na mě štěká
a já mu rozumím co na mě vrtí

čichám člověčinu, když hraješ písničky rád
čichám člověčinu, když nejsi studenej čumák.

To se mi na lidech líbí,
že nejsou jako stroj,
že taky dělají chyby,
to se mi na lidech líbí.

A mě to na něho těší,
že má takový vkus
ta jeho povaha bleší,
má u mě veliký plus.

Balík se jmenuje, tvary má normální
s poštou ho spojuje jen při křtu vtip,
místo kde dosáhl hudební vzdělání
odmítá prozradit, ale mám tip.

Jeho děd kokr byl, nositel tradice,
španělská vesnice, kultury ráj,
vnuk po něm podědil hudební ambice,
taktovkou v ocase mává mi, hraj!

A já mu rozumím, co na mě štěká,
a já mu rozumím, co na mě vrčí

čichám člověčinu, když hraješ písničky rád
čichám člověčinu, když nejsi studenej čumák.

A mě to na něho těší,
že má takový vkus
ta jeho povaha bleší,
má u mě veliký buřt.